PŘÍBĚH

DĚDICTVÍ DRAKŮ

Svět Nimoanu je krásný jako ranní rosa, jenže pouze na první pohled. Hluboko pod horami a úrodnými údolími číhá prastaré a věčné zlo. Plazí se nenápadně jako plíseň a jeho vlákna pomalu, ale jistě prorůstají celým světem. Středem této stvůry (vlastně spíše nestvůry) hluboko v podsvětí je gigantický démon Skarbor.

V dobách zdánlivého míru čeká Skarbor pod zemí a vlákna prorůstají, dokud neproniknou zemským povrchem. Pak začnou produkovat ne spory, ale nebezpečná a nechutná stvoření, která se začnou objevovat na Zemi pouze proto, aby plnila Skarborova přání a šířila se po planetě.

Jejich jediným úkolem je zasít sémě strachu a zničit všechen život na Nimoanu. A jako spory z jedovaté houby se šíří po světě a Skarbor je každým okamžikem větší a silnější. Opakem k stinné, podzemní existenci Skarbora je síla jedinečného druhu draků, ne těch starých z pohádek, ale skutečných bohů nebes a země.

Svými vlastními silami mohli draci chránit svět Nimoanu z výšky. Za starých časů jich bylo možné na obloze vidět tisíce, jak poletují vysoko nad Nimoanem. Lidé, kteří museli bojovat za svůj život na Nimoanu, si draků vážili a uctívali je a jejich dračího boha Unkh-Agora. V boji proti Skarborovi stáli lidé i draci bok po boku, obzvláště Unkh-Agorité, stoupenci náboženského řádu mágů, kteří mohli létat do bitev na létajících kobercích.

Proběhlo mnoho krvavých bitev, které byly čím dál tím delší a krvavější, a nakonec to vypadalo že síly temnot získávají převahu a šíří se jako nádor. Na Nimoanu zavládl na dlouhou dobu mír. Města postavená lidmi vzkvétala a lidé pomalu, ale jistě zapoměli na všechny hrozné války svých předků.

Jak čas ubíhal, draci se uzavřeli a nechali svět Nimoanu a jeho obyvatele na pospas sama sebe. Dříve než draci odletěli, zanechal dračí bůh Unkg-Ahor lidi na světě se strašlivou hrozbou blížícího se nebezpečí. Věštba mluvila o tom, že časy uplynuly a Skarbor se brzo vrátí z nicoty, do které byl uvržen. Jediným odkazem draků bylo vejce. Dračí vejce. Bylo to vejce, které sám Unkh-Agor ukryl v tajném hnízdě uvnitř starého kamenného chrámu. Tato stará svatá místa byla známa pro svůj výjimečný proud zemní energie a takové podmínky zajistily, že se zde mohl z posledního vejce vylíhnout poslední drak.

Nakonec, po více než šesti stech letech, se začaly projevovat první projevy zla: tři zelené východy slunce a častý výskyt dvouhlavých simoranských krav. To byl moment, kterého se mniši a stoupenci Unkh-Agora po celé generace obávali ? čas bojovat opět nadešel!